Sevilla, Španělsko – den IV

Erasmus +

Hola!

Posíláme slunečný pozdrav z jižního Španělska.

Náš pobyt se nachýlil do druhé poloviny a cestovatelský deník se stále plní novými a novými zážitky. Většinou jsou příjemné, ale aby byla rovnováha, staly se i věci, které bychom raději oželeli. Bilance je jedno poraněné koleno, jízda noční Sevillou v záchrance, vyšetření v nemocnici Makarena, předepsaný klid v posteli a postupně občasná chůze o berlích. Mrzí to, je to k vzteku, ale co se dá dělat.

I přes zdravotní komplikace všichni chodí do práce. Terezy jsou už téměř profesionální asistentky trenérů volejbalu, fotbalu a atletiky, vyzkoušely si práci s malými sportovci začátečníky (čtyřleté děti) i s těmi pokročilejšími. Jejich úkolem je připravit trénink, vymýšlet cviky, názorně vše předvést a sledovat, případně opravit, správnost provedení. Adriana s Kryštofem jsou již zběhlí v přijímání, evidenci a vydávání objednávek občerstvení chtivých hráčů tenisu a padelu. Prodávají i sportovní vybavení a přibrali navíc funkci trenérů tenisu. Martin pomáhá s organizací výletů a sportovních aktivit po Seville. Zpracoval také PowerPointovou prezentaci o předpisech andaluského sportu a došlo i na odprezentování publiku. S jízdou na dvojkole nakonec zůstalo u slibu. Ale nevadí, projel se alespoň na obyčejném kole. To se tady dá (pokud si stáhnete aplikaci) půjčit na každém rohu.

S dopravou je to v Seville celkově zajímavé. Jízda na kole, autobusem nebo přesun pěšky vyjdou časově přibližně nastejno. Všichni a všechno musí stále stát na červenou a čekat. Intervaly jsou mnohem delší než u nás.

O víkendu jsme se konečně vydali k moři. Sevilla není u moře, ale co by to bylo za pobyt ve Španělsku, kdybychom se alespoň jednou v moři nevykoupali. Přidali jsme se ke skupině studentek ze Srbska a vyrazili ke Středozemnímu moři do 200 km vzdálené Málagy. Nejprve jsme nakrmili ducha. Naše koordinátorka a průvodkyně Beáta nás nechala vyšlapat vysoký kopec s pevností Alcazaba, odkud byl nádherný pohled na přístav a město, prohlédli jsme si antické divadlo, katedrálu a rodný dům Pabla Picassa. Po procházce městem nám řádně vyhládlo. Po obědě v jedné z restaurací byl nevyšší čas vyrazit k moři. Voda osvěžující, pláž písečná, vlny pořádné, mušle velikosti dlaně. Co vám budeme povídat…

Que tendas un lindo día!