Zdravím dobré ráno.
Na začátku se zdálo 14 dní jako hodně času. A teď je tu konec a den odjezdu. Nicméně se nedopustím obvyklého klišé o plynoucí vodě, protože si nemyslím, že čas, zde strávený, se dá odmávnout rukou, jako by by byl ničím. Nechali jsme tu hodně práce a zažili dost. Většina navázala i nová přátelství a vytvořila si plány, jak s nimi dál. Slyšel jsem něco o bicyklech a Lotyšsku?
Co se semaforu týče, byl to v závěru sprint do cíle. Pájelo se, osazovalo, tahaly dráty, zasouvaly LEDky, natíralo barvou. Kdo měl ruce, činil. Viděl jsem program, který má křižovatku řídit. V tom se někdo vyzná? Ano, vyzná! Nechápavě kroutím hlavou a vyjadřuji uznání. Ale takový pocit vyvolá každá zvládnutá odbornost u laika. Další, kdo kroutil hlavou, byl Mathew. Očekával po závěrečném brífinku, že si naši žáci užijí dřívějšího volna. Ale uslyšel, že by se potřebovali ještě vrátit do dílny a pokračovat. Ptal se mě, jestli mi to přijde normální. Ano, řekl jsem, přijde. Mathew se při tom smál jako sluníčko.
Na závěrečném setkání, kde jsme vyslechli shrnutí výsledků našeho pobytu a dostali certifikáty, zazněla velmi, opravdu velmi, pochvalná slova. Byli jsme oceněni jako tým, který umí spolupracovat, komunikuje, věnuje se práci, chápe pokyny, ptá se, když potřebuje a nepotřebuje soustavný dohled. Prostě se na rozdíl od jiných chovají jak dospělí lidé. Obvyklé hodnocení skupin je Good or Very Good, naše je Excellent! Slovy Arana: takovou skupinu tu ještě neměl. My to s Miloněm věděli už minulý týden, protože nám to Aran řekl v klubu. Začal tehdy podáním ruky a slovy: Guys, no joking… a pokračoval zhruba tím, co jste si přečetli. Ale já zakázal (Miloňovi) šíření této informace mezi kluky, aby náhodou neusnuli na vavřínech. Možná zbytečně. V každém případě to včera slyšeli od Mathewa přímo a tetelili se při tom blahem. A taky trochu netrpělivostí, protože potřebovali do té dílny!!! Je dobře, že tento raport píšu já, protože od Miloně byste tomu nevěřili. Pro něj je všechno nejlepší a great, i když to zeleně smrdí (kromě zdejší kuchyně ovšem). A pro případné pochybující mám důkaz: celý Mathewův proslov mám nahraný na videu.
A teď co se nepovedlo. Nevyhráli jsme ani jednou ve fotbale. Španělsko je prostě v přesile. Při tom došlo k nakopnutí jednoho palce a nalomení jednoho nehtu. A Aran si vykloubil palec. Což mu napravovali podle návodu z Youtube. Z čehož vyplývá ponaučení, že je lepší tvrdě pracovat, než sladce hrát fotbal. Jídlo bylo nakonec fajn, ale myslím si to jen já. Já jediný chodil pravidelně dvakrát. Následuje dnes už jen snídaně a cesta domů.
