Zdravím opět z Lipska
Máme tu druhý týden pobytu a můžeme směle říct: jsme mazáci! Srbové, Slováci a Rumuni odjeli a v neděli večer přijely nové dvě skupiny ze Slovenska: z Košic a Michalovic. Tedy jsme je tak trochu zasvětili. Jelikož nevědí, co jsme zač, přijali naše dobře míněné, ale lehce zmanipulované, rady s rozkošnou naivitou. Proč jim brát trochu toho překvapení?
Vrátím se k víkendu. Byl plný činnosti, na odpočinek vlastně nebyl moc čas. V sobotu jsme vyrazili na návštěvu Berlína, jak bylo plánováno. Organizace je dokonalá. Kromě jízdenek jsme obdrželi přesný itinerář kdy, kde, kam, v kolik a s kým. V Berlíně na nás měla čekat Kasia, průvodkyně. Nicméně na moji SMS odpověděla, že jest nemocná C19, ale náhradou je nám Mischa… Ten Mischa. A to se Miloň Jedlička tolik těšil…
Michael, jak se správně náš průvodce jmenuje, je pán přes padesát let starý. Polák, angličtinou příliš nevládnoucí. Ale ubezpečil jsem ho, že to nějak dohromady dáme. Však jsme Slované! A šlo to. Zde postřeh k našim žákům. Je zajímavé, že polštině vůbec nerozuměli a automaticky přecházeli do angličtiny. Je to jev všeobecně se týkající současné mládeže na obou stranách. Vůbec to nezkoušejí cestou čeština/polština. Možná, pravděpodobně, je to tím, že nejsou příliš často vystaveni poslechu jiných slovanských jazyků. Stačila by i slovenčina (mám to správně slovensky, ty jazykový opravovači!), tím by si zvykli na jiný zvuk a podobnost slov a zvládali by to lépe. Ale to jen poznámka bokem.
Michael nás protáhl hlavními atrakcemi Berlína: Hauptbanhof, kancléřství staré i nové (nové je taková skleněná pastouška), připomínky bývalé zdi (zajímavé uvědomit si kontext v prostoru města), Brandenburská brána, bulvár Unter den linden, Berlínská televizní věž, Alexanderplatz. Michael je tak trochu záhadná postava. Kulhá, takže jeho chůze je pomalá, ale i přesto jsme ho museli pravidelně dohánět. A nebylo toho málo, chůzi jsme věnovali dobrých pět hodin. Celkem jsme takto napočítali 20000 kroků. Jen já jich měl víc, jelikož jsem se musel soustavně vracet pro našeho nejmenšího člena výpravy, který se věnoval fotografii častěji než já a často se někde zapomněl. A to moc dobře zná kvalitu svého orientačního smyslu!
Michael není zrovna historik ani kunsthistorik, takže nám spíše doporučoval obchody, než umělecky zajímavé pozoruhodnosti. Jediné setkání s uměním jsme měli u Neptunovi fontány před televizní věží. Prádo tam mělo jakousi ochutnávku výstavy klasických umělců: Goya, Veronesse, Caravagio, El Greco a další. O tom pochopitelně mohu referovat pouze já. Na televizní věž je pořadník a fronta, takže jsme ji vynechali. V obchodním domě jsem byl málem zatčen. Vyfotografoval jsem strop, kde byly zajímavé fresky, a vyběhl na mě pán v uniformě. Moje znalost Němčiny stačila na pochopení slova Verboten. Ale proč, to už nevím. Nicméně fotku jsem uchránil.
Jak na nás Berlín zapůsobil? Více méně jsme se na tom všichni shodli. Berlín je rovina, placka. Domy, i ty nejhonosnější, jsou nízké. Mohutně působí největší kostel Berliner Dóm, toho času pod lešením. Světové hodiny, jsou zašité v takovém koutě. Vždycky jsem si myslel, že je okolo mnoho prostoru. Brandendurská brána také není ohromující, jak ji vnímám z fotek. Celkový dojem je, že Berlín je špinavé, nehezké město. To Leipzig je čistý, živý, vzdušný, a jak říkal Mathew: Vibrant. Má pravdu.
Z Alexanderplatzu jsme jeli nadzemkou na Hautpbanhof. To bylo stylové, taková vyhlídková jízda městem. Jsem na 100% přesvědčený, že nás Michael mystifikoval ohledně platnosti jízdenek, a jeli jsme načerno.
Neděli jsme věnovali návštěvě pomníku památky Bitvy národů u Lipska – Völkerschlachtdenkmal. Je extrémní! Masivní, brutální, mohutná stavba, zdobená reliéfy bájných monster a archanděla Michaela. Uvnitř další spící rytíři nadměrných velikostí. Tohle mohli postavit opravdu jen Němci. Busta stavitele nenechá na pochybách: kdo postavil tohle, musí mít takhle přísný pohled. Vystoupali jsme až na vrchol, což bylo cca 500 schodů, a vyfotili si panoráma Lipska. Je vidět opravdu široká saská pláň, kam až oko dohlédne. Zajímavé, jak je ,stále čoudící uhelná elektrárna, v zákrytu s velmi hezkou stavbou krematoria. Ano, uhelná elektrárna…
Je pondělí a začíná další fáze stavby semaforu. 3D tisk stále ladí díly a v průběhu týdne by měli dokončit 4 kusy semaforů. Elektrotechnici začali leptat plošné spoje. Aran je, zdá se, nadšený. Klukům to jde skoro samo. Hned první kus a je dobrý. Takže mají slíbeno, že si nejpovedenější křižovatku vezmou s sebou domů.
Mezi tím přemýšlím, jakým způsobem tady oslavíme 28.9.
Miloň Jedlička následuje se svým příspěvkem.
Po Danovi je vždy moc těžké psát…
Ještě k Lipsku. Od památníku jsme šli pěšky do centra a navštívili krásnou restauraci (doporučenou zdejším pracovníkem), která byla postavena na místě bývalé stanice S-bahn. Všichni byli nadšeni velikostí a chutí řízků, které si objednali. Já měl žebírka a také super. No a bylo z toho zase 11 kilometrů.
Ještě k dnešku…
Naší konstrukci jsme připravili na zítřejší nýtování a natřeli, pár problémů se vyskytlo, ale vše se vyřešilo. Moje heslo je : I cesta je cíl, bylo naplněno vrchovatě. Na závěr přišel mistr a opět kluky pochválil. Hezky se to poslouchá.
K elektro-části, kluci upozorňovali Arana, že asi nebyly dodrženy všechna pravidla při návrhu desky plošných spojů a ten jim řekl, že důležité je, že to funguje. Tak jo, 4 destičky vyleptány!
D.K. + M.J.
