Opět hezký den.
I my máme dnes hezký den. Po několika dnech, kdy se nám tu střídal vítr s deštěm a déšť s větrem, vykouklo slunce a vydrželo koukat celý den.
Nejdřív jednu opravu: Aaron není Aaron, ale Aran. Hm…
Dnes chlapci opravdu dostali do ruky svářečku, 20 minut instruktáže a svářeli. Byla to bomba! Jako že dobrý, ne že něco vybouchlo. Svářeli dva rámy na semafor, jeden mají hotový, druhý nikoliv, ale to bylo tím, že svářečku potřebovali jiní, takže nám ji vzali. Zítra dokončíme. Šlo jim to. I další pochvalu od mistra dostali. Ten druhý rám se povedl méně, ale tak to musí být. Bez chyb to nejde.
Strojaři vytiskli plastové díly semaforu. Nelíbily se jim, tak zůstali déle v dílně a ladili konstrukci. 3D tiskárny máme lepší, opravdu. Ale pokud bude kurz pokračovat prací na vlastní konstrukci, informace takto nabyté se budou hodit.
O politice se nebavíme, nicméně nějaké postoje prosákly: Bulhaři straní Rusům. Nikdo se s nimi nehádá, kluci jsou rozumně zdrženliví.
Konečně jsem se zorientoval v tomto domě! Možná to bude znít divně, ale já tu opravdu bloudím. Několik spojených budov, různého stáří, v různých výškách, vytvořilo labyrint. Máme naše žáky navštěvovat jednu denně pro kontrolu. Říkal Mathew. No ale jak, když netrefím…? Hledání jsem provozoval nenápadně, aby nikdo nepoznal… No dnes jsem prolomil kletbu bludného patníku a našel správné dveře. Doporučil jsem větrat.
Na dnešní odpoledne je naplánován společný sport. Doufal jsem, že o tom Miloň napíše, ale asi ne.
Tak nakonec jsem svědkem fotbalu byl já. Hrálo se v tělocvičně místní školy. Hrálo se na dvě branky s míčem. Hrálo se svižně, nohy hráčům kmitaly jak proutky. Vidno, že už to někdy hráli. Viděl jsem dva góly, bohužel do naší brány. Všimněte si toho vysokého s podholenými vlasy. To je Aran. V bráně je další z instruktorů. Ti lidé jsou zde pořád, ne jen v pracovní době. Jeden z nich bude večer obsluhovat bar. Bydlí tu, pracují tu, tráví volný čas? Je tohle celý jejich život? Datum výletu do Berlína zatím neznáme. Ale nejspíš to bude víkend.
