Máme za sebou druhý den, tentokrát už pracovní. Naším instruktorem je Aaron, mladý kluk, cca 30, veselé mysli, ale pevného postoje. Jeho pokyny byly jasné a stručné. Cílem je vyrobit funkční model semaforu, máme na to necelé dva týdny. První den se naši žáci mají zabývat přípravou základních částí. Takže elektrikáři se chopí pilníku a pilky a strojaři posuvky a počítače. Při vylovení názvu: Metal Workshop, jsem si znovu připomněl, jak je čeština krásná. Metal Workshop – dílna… No nezní to lépe, poeticky? Dostali jsme ponky, ukázali nám kde najdeme nářadí a materiál. A výkresy… No zdá se mi, že normy dodržujeme lépe. Ale budiž.
Aaron přinesl výsledek práce předchozí skupiny, řka při tom: „Like This, but Ten Times Better.“ Pche, snadno… Je na místě první pochvala našim žákům. Zhostili se toho opravdu poctivě. Práce plynulá, byť s chybami (řežu to pořád dál a dál, ale je to pořád krátké…), ale to patří k věci. Elektrikáři řezali a pilovali rám konstrukce semaforu a strojaři modelovali plastové části. Byl v tom malý fígl. Dostali jsme počítač se softwarem, který patří spíše do školky, než pro seriózní práci. Ale chlapci a slečna se nenechali vyvést z míry. Jeden se pral s aplikací pro hraní a druzí dva na to šli profesionálně. Aaron sám uznal, že obojí je dobré. Dokonce práci v onom hracím programu ohodnotil, jako první úspěšnou, kterou vidí. A to bylo ještě před obědem!
Elektrikářům jsem občas byl k dispozici radou, ale nechtěl jsem zasahovat do procesu Aaronovi, jelikož je to jeho kurz. Dílna nedisponuje tabulovými nůžkami na plech, řezalo se tedy flexou… Zábavné, ale ne zcela košer. Nicméně všechno se dařilo do nějakého slušného stavu dostat. A pracovní část dne, končící v 15:00, můžeme ohodnotit jako úspěšnou. Na stole zůstala hromádka vyrobených dílců. Zítra se uvidí, jak dobře jim půjde svařování. Myslím, že k tomu dojde.
Většinu času Aaron nechal pracovat žáky samostatně, s tím, že zdůraznil, že je lepší pomalu, ale dobře, než rychle a … použil úsloví, které vynechám.
Ve vedlejší části dílny Srbové páčili heverem cosi na čenichu Land Roweru. Vzájemně jsme si nepřekáželi. Všechno je tak plynulé a v klidu.
Oběd… Prozatím jsem se nepoučil a stále si s nadějí beru kompletní příbor. Ne, nepotřeboval jsem ho ani jednou. Ale lze si přidat. Máme trochu výhodu. V kuchyni mají službu Slováci, kteří studují hotelovku.
Co se socializace týče, opět chválím chlapce. Zatímco jiní hledí v klubu do mobilu, oni se druží se Srbkami. A jde jim to i přes jazykové škobrtání.
Co možná ještě nezaznělo a asi mělo je fakt, že ostatní učitele nám naší družinu závidí, jak jsou v pohodě, vždy všude včas, bezvadná angličtina, vtipné dotazy a vždy vše udělají tak jak se má, což dokázali dnes v dílnách. Byť jeden z nich při seznámení s tím, co bude jejich náplní pronesl: „Nepočítal jsem s tím, že bych zde manuálně pracoval.“
Na Dana musím prozradit, že se včera úspěšně zapojil do socializace a myslím, že jsme tam v žádném případě neudělali naší škole ostudu.
Až na to počasí je to zatím velmi dobrá zkušenost a musím uznat, že to mají Němci dobře vymyšleno.
